Historie Sokolské jednoty v Proseči pod Ještědem
Ještě než byla založena v Proseči sokolská jednota , je třeba dodat, že již před tím
zde několik roků tělovýchova působila. V roce byla zde ustavena Dělnická tělovýchovná jednota (DTJ) jako třetí na Liberecku a první v Podještědí. Za krátkou dobu svého působení bylo uspořádán o několik zahradních slavností a řada setkání s českými přívrženci z Liberce, Růžodolu a Doubí n a různých místech. Činnost této jednoty byla přerušena I.světovou válkou a po skončení nebyla obnovena. Proto několik nadšenců dalo popud k založení Sokola, byli to hlavně bratr Josef Erbert z čp.19 a František Šrýtr z čp. 20 (cestář). Ustavující schůze se konala 21.října 1920 za účasti 40 občanů. Za členy se přihlásilo 24 osob. Starostou byl zvolen J.Erbert, cvičitelem Kvaček (učitel), jednatelem Josef Škoda a pokladníkem Josef Bretšnajder. Několik měsíců to byla odbočka Českodubského Sokola, ale hned na jaře 1921 se stala samostatnou jednotou. Ke konci r. 1920 již měla 71 členů, 31 dorostenců, 58 žactva – celkem 124 cvičících. Spolkovou místností byl sál u Jáchymů.
Nedůležitější činností v dalších letech : hned v roce 1921 se mimo pilného cvičení konal ples a jiné zábavy. Z výtěžků se nakupovalo cvičební nářadí. Od Sychrovského panství byla zakoupena parcela o výměře 6 a půl ha (Borovičky) a ještě v letě 1921 se začalo budovat cvičiště pro 1000 cvičenců. V roce 1922 byli poslání 4 členové do župního kurzu na cvičitele. Bylo také již sehráno divadlo v přírodě, členové byli na okresním cvičení ve Starém Dubu a na župním sletě v Turnově. 28.října 1923 byla odhalena pamětní deska na Hrubé skále v Borovičkách a téhož dne byla i první tělovýchova akademie. V dalším roce 1924 byl vybudován na cvičišti hudební pavilon s náčelnickým můstkem. Prosečská hudba byla přejmenována na Sokolskou hudbu. Koncem tohoto roku odchází zakládající člen J.Erbert do Dnebohu. V roce 1925 bylo jednáno o stavbě sokolovny a v lednu 1926 odhlasováno, že každý člen odpracuje zdarma na její výstavbě 50 hodin. Základní kámen byl položen 5.dubna a 19. září byla sokolovna slavnostně otevřena pro činnost . V tomto roce byli také členové na prvním všesokolském sletu – byl to osmý slet, od nás cvičilo 40 cvičenců. V listopadu 1926 odchází Josef Škoda, učitel do Filipova . Výstavba sokolovny vyšla na 245 tisíc. Vzhledem k tomu, že tolik peněz jednota neměla, půjčili členové dle možnosti. Hned v roce 1927 byl konán první ples a pořádány různé zábavy. Hlavní činností však bylo stále cvičení. Byla zahájena těžba písku v lomě za sokolovnou, tržbou za písek se postupně splácel dluh na sokolovně. V roce 1929 se vrátil J.Škoda na Proseč . Jeho návratem se celková činnost Sokola oživila, stal se vůdčí osobností. |V roce 1930 si odbývala úřední hodiny záložna Kampelička. Odhalení pomníku Karolíny Světlé 12.července 1931 ve Světlé se zúčastnilo z celého Podještědí celkem asi 5000 návštěvníků, samozřejmě také Prosečský Sokol (100). Josef Škoda byl hlavním pořadatelem této velké události.. Na IX. Všesokolský slet v r. 1932 , který se konal při příležitosti 100. výročí narození Dr. Miroslava Tyrše, odjelo z naší obce 80 členů, na sletě cvičilo 10 mužů, a 16 žen. Dne 6.července doprovázela sokolská prosečská hudba Župu Ještědskou a byla dokonce vysílána v rozhlase. 28. října 1932 byla ke stému výročí Dr. Tyrše odhalena deska – relief na skále před sokolovnou. Na podzim r. 1933 byla v sokolovně uspořádána výstava jiřin a ovoce. V dalším – 1934 – byly zastoupeny všechny složky na župním sletě v Turnově. Ke konci tohoto roku měla jednota celkem 160 členů.
K 85. narozeninám T.G.Masaryka , byla 31.března 1935 na cvičišti zasazena Masarykova lípa za účasti dalších spolků v obci. Župní slet na našem cvičišti se konal19.července 1936 – předcházely mu náročné přípravy . V roce 1937 zajišťovali členové účast na okrskovém sletu v českém Dubu a župním sletu na Malém Rohozci. Pohřbu T.G.Masaryka 21.září 1937 se účastnilo 6 členů. V politicky neklidném roce 1938 se připravoval X. Všesokolský slet – na ten odjelo 108 účastníků. Poslední události v Borovičkách byly 4. září 1938 dožínky. Za několik dní nato došlo k připojení našeho pohraničí k Německé říši. Naše Podještědí, přestože zde žili občané české národnosti bylo obsazeno 24. listopadu. Tím byla umlčena veškerá společenská činnost na šest a půl roku.. Josef Škoda odešel z Proseče do Modřišic u Turnova, aby unikl pronásledování. Ovšem stejně byl v r. 1941 odvlečen do Osvětimi, kde 15. srpna 1942 zemřel.
Po skončení války, hned v květnu 1945 se opět sešli členové jednoty , aby pokračovali v činnosti po nucené přestávce. Nebylo to lehké, protože hodně mladých občanů se odstěhovalo do pohraničí. Přesto se začalo opět cvičit a postupně pořádat zábavy a hrát divadla. 26. srpna 1946 byla odhalena na sokolovna pamětní deska Josefu Škodovi za přítomnosti nejen Sokolů, ale i celé veřejnosti. Jezdilo se na okrsková cvičení a župní slety v okolí. V roce 1947 se začalo nacvičovat na XI. Všesokolský slet. V roce 1948 na něm cvičilo 12 mužů, 9 žen, 9 dorostenců, 7 dorostenek. Tento slet již probíhal ve změněné nepříznivé politické situaci. Potom byla tělovýchova přeorganizována. Místo sletů se od r. 1955 vždy po 5ti letech konaly spartakiády. Významné tělovýchovné akce byla omezeny, přesto naše jednota i v těchto podmínkách vyvíjela uspokojivou činnost. Významným byl pro jednotu rok 1970, poněvadž uplynulo 50. let od založení jednoty.. Důstojná oslava se konala 31. května za účasti 250 osob. Byli rovněž přizváni zástupci okolních jednot. Zakládajícím členům byla předány kytice. Program zpestřovala vlajková četa, několik členů stálo čestnou stráž a zazpívaly děti. Byla hodnocena činnost za uplynulá léta a vzpomenuto zemřelých členů. Program doplňovala dechová hudba. V letech 1980 – 1982 zajišťovali členové Sokola Podještědské slavnosti.
Mimo tělovýchovu pořádal Sokol kulturní i zábavné činnosti. Do roku 1951 se pořádali svatební vínky , dožínkové slavnosti, sokolské plesy. Divadla se hrály do r. 1967, dále se pořádaly poutní a posvícenské zábavy, Jaroslavské zábavy a Silvestry s programem do osmdesátých let. V té době byly také zahájeny sokolské plesy, které – aby byla změna proti jiným- byly nazvány Babím hopem a tradují se dodnes. V polovině devadesátých let se činnost Sokola rozšířila a lyžařské sporty, pro které bylo vybudováno zázemí v Hoření Proseči. Lyžaři vybudovali vlek a na počátku nového tisíceletí posílili techniku o rolbu. Také sokolovna zažila změnu. Na konci osmdesátých let bylo vybudováno nové sociální zařízení . V přístavbě se také objevila nová zasedací místnost a kancelář, které v plesové sezoně slouží jako šatna. Později dostala také nové vytápění pro sál a hospodářskou část budovy. Změny také nastaly ve vedení jednoty, došlo k jeho omlazení a to včetně cvičitelského sboru. V poslední době dostala sokolovna novou čepici- betonová krytina dosloužila . Také areál v Borovičkách je v poslední době více využíván různými cvičebními i společenskými akcemi.
Sokol udržoval společenský a kulturní život pro obec i okolí a tak tomu je i dodnes
a věřme, že tradice bude pokračovat dál.
Článek bly zpracován s využitím podkladů od sokolského a obecního kronikáře Boh. Bíny.